I záchranář by se měl bát smrti - část 5
Druhý den Biggi Enrica pozvala. On samozřejmě souhlasil. "Má tohle něco znamenat?" zeptal se Rico ještě než jim přinesli jídlo. "Možná že jo..." usmála se Biggi a zamrkala na něj. Po výborné italské večeři šli v sobě zavěšení pomalu domů. Vlastně k Biggi. Rico ji doprovodil. "Nechceš mi něco říct Enrico?" zeptala se najednou Biggi. Enrico nechápal. "A co bys chtěla slyšet?" zeptal se. Biggi se mu zahleděla do očí. "třeba bys mi mpohl zopakovat to, co si mi říkal v nemocnici." ušklíbla se. "Cože? Ty si mě slyšela?" lekl se. Biggi se smíchem přikývla. "Ty jsi pěkná potvůrka, že si neotevřela oči." zlobil se. "Byla to krásná slůvka chtěla jsem je slyšet. A teď ti chci na ně odpovědět. " hájila se. Enrico netrpělivě čekal na Biggiinu odpověď. "Tak?" zeptal se. "zamilovala jsem se do tebe." vyhrkla ze sebe. Enrico dělal, že ji nerozumí. "Co na to řekneš?" byla zvědavá Biggi. "Co bych na to měl říct ? No , víš Biggi já ti to všechno řekl v tý nemocnici. Miluji tě a ty to víš." odpověděl klidně.. "A co s tím uděláme kolego?" vtipkovala Biggi. "No nevím nevím kolegyně. Nejraději bych tě políbil. " přiznal. "Tak to bych souhlasila." odpověděla Biggi a dala mu jemný polibek na rty. "Hele, tohle mi nestačí moje milovaná kolegyně..."
POKRAČOVÁNÍ ZÍTRA....
supr
(supr, 26. 8. 2007 22:07)