Medicopter 117 fanclub

smál se Enrico."Tak to máš kolego velkou smůlu. Musím jít domů. Spinkat. Víš? Zítra brzo vstíváme. Takže doborou a sladkou noc kolego..." smála se Biggi.Enrico jen lehce přikývl a plíbil ji na čelo. "Miluji tě ..." dodal ještě a odešel. Biggi se rychle sprchla a šla do postele. Je totiž hrozně unavená. Ráno vstala později než jindy. To byl povel k urychlení Biggiiných ranních činností. Ani se nesprchovala. Osprší se v práci. Rychle se nasnídala, trošku poklidila byt a vyšla do garáže pro motorku. Vyjela směrem na základnu. Přijela poslední. Enricovo Karininino auto už tu bylo. "Sakra!" ulevila si , když to zjistila. Chtěla si nejdříve promluvit s Karin. "Ahojky kolegyně!" pozdravilo ji Enrico hned jak ji zahlédl. "Ahoj kolego." odpověděla mu Biggi a nechala se políbit na tvář. Karin se s vykulenáýma očima zeptala: "Vy spolu to?" Enrico s Biggi se usmáli. "No, tak trochu..." odpověděli sborově. "Tak to čumím." ulevila si Karin. Potom měli výjezd. Dva těžce ranění. "Co se tu vlastně stalo?" zeptala se Karin. "Myslel jsem, že to nebude nutné..." vytál třetí, nezraněný muž zbraň a přiložil ji Biggi ke krku. "Zachraňte je! Jinak zemře!" křičel. Karin dělala co mohla. "Jeden muž nemá šanci přežít!" skoro brečela. "Tím si svoji kamarádku odsoudila k smrti." chtěl už muž zmáčknout spoušť.  "Néééééééééé!" vykřikl Enrico a vrhnul se na muže. Ten však zbraň obrátil proti němu. Ozval se výstřel. A to už Rico padal k zemi. Do baráku vtrhli policisté a muže zatkli. Biggi si dala Enricovu hlavu do klína a plakala. "Neplač." řekl Enrico a krev se už valila i z jeho úst. "Dostal to do plic, Biggi promin, ale nemůžu nic dělat!" "Miluji Tě Enrico!" křičela Biggi. "Miluji tě Biggi!" byla jeho poslední slova. Pak už padl hlavou do Biggiiných rukou. Dlouho ho ještě hladila a líbala. On však už nic neopětoval.