Medicopter 117 fanclub

Thomas a Biggi

„Centrála pro Medicopter 117, nehoda na cestě mezi Kölbachem a Mnichovem, tři těžce zranění. Hasiči a policie jsou informováni.“ ozvalo se z vysílačky. Thomas, Michael a Peter vyběhli z hangáru a naskákali do helikoptéry. „Thomasi, tak co nového…?“ zeptal se najednou Michael. „Co tím myslíš, co nového…“ nechápal Thomas a ohlásil centrále, že bude na místě nehody za dvě minuty. Michael jen zakroutil hlavou. Michael s Petrem přidřepli k prvnímu zraněnému. „Zlomenina spodiny lebeční, fraktura lýtka, podezření na rupturu sleziny. Petře zaveď kanylu, zajisti zlomeninu. Já zkontroluji ty dva další.“ mluvil Michael. Odběhl k dalšímu zraněnému. Ten měl jen zlomenou ruku, pár odřenin a spálenin od airbagů. Třetí muž měl jen odřeninky a otřes mozku. „Dobře Petře, bereme toho s podezřením na rupturu sleziny, ty dva vezmou kolegové.“ rozkázal Michael. Thomas přinesl nosítka, naložili pacienta a odletěli do nemocnice. Michael na klinice nahlásil zranění pacienta. Pomohl při operaci. Thomas se mezitím bavil s Peterem. „Tak co ty a Biggi? Od té doby, co ses vyrovnal se smrtí Věry, pokukuješ po Biggi a ona po tobě. A nevšiml jsem si toho jen já. Baví se o tom celá základna.“ byl zvědavý Peter. „Dejte mě pokoj. Pořád co je nového. Nic není nové…“ odmlouval Thomas. „tak, pacient je v pořádku, můžeme domů.“ Kluci si plácli a nastoupili do helikoptéry. Když doletěli na základnu, čekal už na vystřídání Tým B. Thomas se vysprchoval a šel pokecat s kolegy z druhého týmu. V tom do kanceláře přišel Ebelsideder. „Zařídil jsem vám volno, máte mnoho přesčasů.“ oznámil. Všichni mu poděkovali. Tým B se tedy šel převléct. Thomas schválně počkal na Biggi. Když všichni odjeli,sedli si spoluk helikoptéře. Chvíli mlčeli. Potom si začali povídat. O životě, o holkách a tak podobně. Thomas chytl Biggiiny ruce. „Biggi, si skvělá ženská. Mám tě rád. Hodně moc rád. No prostě tě miluji.“ přiznal se ji. „Nejsi v tom sám. Taky tě miluji. Měli bychom s tím něco dělat. Co myslíš?“ zamrkala Biggi. Thomas jen lehce přikývl, sehnul se k Biggi a políbil ji. Když mu polibky opětovala, pokračoval dál. Odklidili se k Biggi domů. Thomas u ní přespal. Ráno ale musel do práce. Tam taky šel. Biggi měla odpolední. „Prej něco bylo. Přiznej barvu.“ ptal se hned Peter, když Thomas přišel do práce. „Nic.“ odfrkl Thomas a šel se převléct. Za chvilku měli výjezd. Žena kolem čtyřicítky. Hned ji nabrali do helikoptéry a letěli na kliniku. „Jak to s ní vypadá?“ zeptal se Thomas. „Šlápni na to!“ řekl místo odpovědi Michael. Thomas jen přikývl a letěl co nejrychleji. Když si Michael všiml, že žena pohybuje rty, nasadil ji sluchátka s mikrofonem. „Zabili mi muže, chtěli zabít i mě.“ koktala žena a najednou odpadla. Michael na Thomase zakřičel, že nemusí spěchat:“Někdo ji píchnul smrtelnou dávku morfia. Nemohli jsme nic dělat.“ dodal ještě a zatlačil ženě víčka. Na základně vše pověděli přítomným policistům. „Thomasi, volal nějaký chlap, že se u tebe staví, dala jsem mu Biggiinu adresu. Říkala, že u ní zůstaneš.“ oznámila Gabrielle. „Jak se jmenoval?“ chtěl vědět Thomas. „Nevím, nepředstavil se. A kde je vůbec Biggi? Za chvíli máme službu…“ řekla ještě Gabrielle. Thomas neodpověděl, naskočil do auta a vyrazil k Biggi. Dveře bytu byly pootevřené. Thomas se lekl. Co když se Biggi něco stalo? A může za to on… Ta žena to přece řekla jen jim. Vešel do bytu. Bylo tam ticho. Nikde nikdo. Prošel první dva pokoje. Potom si všiml pohybu v obývacím pokoji. Vešel tam. „Thomasi…“ vykřikla Biggi. Ráda vy se mu vrhla kolem krku, kdyby ale neměla nůž pod tím svým. „Co se děje??“ nechápal Thomas. „Ještě krok a budeš ji sbírat po kouskách!“ řekl se smíchem chlap. Thomas zaváhal. „To vy jste zabil tu ženu…“ promluvil. Chlap se usmál a přikývl. Thomas sledoval Biggi. Ta už měla v očích slzy. Nechtěla zemřít, zvláště ne teď, když se dala dohromady s Thomasem. Thomas si všiml, že muž na chvilku povolil ruku od Biggiina krku. To byla dobrá příležitost. Skočil po chlapovi, ale ten bohužel stačil říznout. Shodil ho na zem a jednou ranou ho omámil. Když se otočil na Biggi zkoprněl. Ležela na zemi, držela se za krk a po ruce ji stékaly proudy krve. „Děkuji.“ řekla a vyčerpáním padla do bezvědomí. „Biggi, no tak Biggi, zůstaň tu se mnou!“ prosil Thomas. Na krční tepnu ji přiložil ručník a volal Michaela a Gabriellu. Když se jim konečně dovolal, slíbili, že dojedou co nejdřív. Bohužel bez pilotů museli autem. Tím pádem přijeli trochu později. Gabrielle a Michael se hned pustili do práce. Díky dvěma ručníkům, které Thomas přitiskl ke krvácející ráně, Biggi neztratila tolik krve. Gabrielle je teď oddělala. Rána byla velká, ale zvladatelná. Přiložila na ni tlakový obvaz a zavázala ji. Michael mezitím zavedl dvě kanyly. „Tak hotovo. Thomasi pojď mi pomoct!“ vykřikl Michael. Spolu vynesli Biggi z bytu do sanitky, kterou mezitím zavolali. Gabrielle jela s ní a Michael s Thomasem. Jeli za nimi autem. V nemocnici dali Biggi do pořádku. Už se neuměla dočkat létání s miminkem. Když ji konečně pustili, její první cesta z bytu byla na základnu. Jakmile zahlídl Thomas přivítal ji letmým políbením. „Už ti nikdy nikdo neublíží, slibuji.“ zašeptal ji do ucha. Znovu ji políbil. „Paní Schwerinová, vítám vás opět ve službě.“ prošel kolem Ebelsieder. „Děkuji pane Ebelsiedere!“ odpověděla Biggi a dál se věnovala Thomasovi. „Dneska přijď k nám Biggi, holky se už na tebe těší!“ navrhl Thomas . Biggi přikývla . Od tý doby spolu žili………….. =o)