Medicopter 117 fanclub

Na přání Martiny

Thomas a Karin

"Karin, máme výjezd!" volal Ralf. Karin se dál koukala na fotku Michaela. Tolik ji chybí. "Karin!!" zakřičela Biggi. Karin se konečně probudila do přítomnosti. To s Michaelem byla minulost. Byl pryč už půl roku. Už se nikdy nevrátí...Pomalu běžela k helikoptéře. Tašky vzal ralf, a tak se nemusela starat. Jen naskočila do vrtulníku a zavřela za sebou dveře. "Medicopter 117 řídící věži Mnichov, žádáme přelet vaší zónou. " řekla Biggi do vysílačky. "Přelet povolen Medicoptere 117, nemáme hlášen žádný provoz." "Rozumím, na místo zásahu dorazím za dvě minuty." řekla ještě Biggi. "Karin, co děláš po službě?" zeptala se Biggi. "Musím za holkama..." odpověděla. "Půjdu s tebou, potřebuju s tebou mluvit." navrhla Biggi. Přistáli. Přiběhli k pacientovi. Karin se na něj podívala a ohmatala ho. "Fraktura žeber, obou paží, ruptura sleziny. ralfe, zaveď dvě kanily tubus 8. "rozkazovala. Ralf jen kmital. "Dobře, a teď rychle na kliniku!" naložili muže do vrtulníku. Muže předali lékařům a vrátili se na základnu. Tam je vystřídal  tým A. "Ahoj holky, Ralfe. Karin, můžu s tebou mluvit?" pozdravil Thomas a kývl na Karin. Ta za ním pospíchala. "Zítra za tebe vezme Mark službu, jsem s ním domluvenej. Chci tě pozvat na večeři." navrhl Thomas. Na Karinině tváři se utvořil úsměv. "půjdu s tebou ráda, ale kdo pohlídá holky?" starala se. "To je domluveno. Holky pomůžou Peterovi s Oliverem, Stella jede za nějakou kamarádkou." vysvětlil. "Dobře, tak si užij službu." popřála mu. "Jo díky." odpověděl. "Tak jdeme Karin?" přiběhla Biggi. "Jo, dej mi minutku, jen se převleču" Biggi chvilku počkala. "Tak o čem si chtěla se mnou mluvit?" zeptala se karin, když spolu seděli u kafe. "No, poslední sobou si uzavřená do sebe. Co se s tebou děje?" chtěla vědět. "Pořád mi chybí Michael a ..." koktala. "A co?" popoháněla ji. "No, asi jsem se znovu zamilovala." řekla Karin. "Tak to je přece skvělé, ne? A do koho?" byla zvědavá. "No, do Thomase..." řekla opatrně karin. "Do Thomase?"nevěřila Biggi. "No tak bydlíme spolu, spíme spolu, jíme spolu, apolu se staráme o holky a o dům, prostě to tak je!" vysvětlila Karin. "Tak to gratuluji. To by si mohla být v pohodě, ne?" namlouvala ji Biggi. Když domluvily, Biggi se rozhodla, že půjde domů. Karin ji kousek doprovodila a potom se šourala domů. "Co ty tu tak sama?" zeptal se někdo. Karin se otočila. Kousek od ní stál Thomas. "Jakto, že nejsi v práci?" zeptala se. "No, Ebelsieder zařídil volno, a tak jsem šl domů. No a když jsem tě tam nenašel, šel jsem tě hledat." vysvětlil. Dlouze se podívali do očí. "A proč si mě šel hledat?" chtěla vědět. "Abych ti něco řekl." odpověděl a pořád se jí díval do očí. Tázavě na něj pohlédla. "Víš karin, po tom co odešel Michael, jsem o tobě přemýšlel. Žijeme spolu a...Já se asi do tebe zamiloval. Já ti nechci ublížit, ale opravdu tě mám rád. "řekl Thomas. "Thomasi, celou tu dobu jsem se ti tohle snažila říct." přiznala se. "Opravdu?" nevěřil. "Tak bychom mohli osudu pomoci..." navrhl Thomas. "A to jak?" nechápala Karin. "No třeba tak, že tě políbím..." vysvětlil a opatrně ji políbil. Když mu polibek opětovala, už neváhal a vášnivě ji líbal. Ráno šli spolu do práce. Takhle je Peter neznal. Karin už byla zase ve své kůži, dokonce ani humor ji nechyběl. Byli štastní. Když odpoledne přišla Biggi, málem Karin nepoznala.